Autor: Zuzana Šrámková
Je to téměř rok, co jsme psali o zkušenostech jedné z našich učitelek, Janičky Štěrbové, která pravidelně navštěvuje děti v dětském domově Zvíkovské Podhradí v rámci programu C4C Odrazový můstek k životu.
Jana vlastní farmu nedaleko Písku – tedy poměrně daleko od Prahy. A …. má tam koně!
Říká se, že svět je nejkrásnější z koňského hřbetu, a je pravda, že většina dětí z „našich“ dětských domovů koně miluje. A protože Jana a její svěřenci jsou pro většinu z nich příliš daleko, zrodil se nápad navštívit ji a vzít s sebou tolik dětí z dětského domova, kolik jich dokážeme uvézt😊
Janička náš návrh přijala s nadšením, a tak se v krásnou, slunečnou podzimní jsme se s Petrou Erguvanli, koordinátorkou projektu Odrazový můstek k životu, a čtyřmi dětmi z dětského domova Ledce vypravily na Janinu farmu. Naše „koňařka“ nás přivítala s širokým úsměvem na tváři a bez dalšího otálení přivedla z výběhu dva koně, kteří byli vyčištěni a osedláni. Než se děti stačily nadechnout, měly v rukou hřebeny, kartáče, háky na kopyta a nakonec i deky a sedla.
Chvílemi to bylo o nervy a Jana se bála, aby děti, s nimiž se setkala poprvé v životě, koně nezranili. Na pastvině se ale všichni uvolnili a loukou se brzy nesl nadšený vískot a smích dětí, které se postupně učily udržet se v sedle – i bez třmenů. Nejdříve v chůzi a pak i v pracovním klusu. A nejnadšenější byly, když se dostaly dokonce k cvalu! To už ale raději s nohama ve třmenech 😊
Po hodině v sedle nastal čas koně pustit, odsedlat je a nechat je se svými společníky znovu proběhnout po pastvině. Děti toho ani nestihly litovat – vrhly se na rozdělávání ohně, opékání buřtů, jablíček a sýra, které zajídaly okurkami, rajčaty a sušenkami.
A povídalo se. O příběhu každého z koní, které nám rozradostněně pobíhali za zády. Jsou stejně dojímavé jako příběhy dětí, které sem s námi přijely, protože se k Janě dostávají různými cestami od lidí, kteří je už nechtějí. Bez jejího přijetí by skončily na jatkách, přestože mají za sebou i závodní kariéru.
Bylo dojemné pozorovat zájem v dětských očích, s jakým Janino vyprávění poslouchaly. Osudy odložených lidí i zvířat si bývají tak podobné! A všechny nás spojuje touha po přijetí, lásce a teple domova.
Děkujeme, Jani, za krásný den na tvé pastvině. A také děkujeme paní vychovatelkám z dětského domova v Ledcích za důvěru, s níž nám svěřily všechny děti. Určitě jsme se za houpáním v koňském sedle nevydali naposled!
