Historie Chance 4 Children (C4C) – aneb tohle v plánu nebylo…
říká zakladatel a předseda C4C Manfred Franke
Milí přátelé,
lidé se mě často ptají, co bylo na počátku, odkud se tu Chance 4 Children (C4C) vlastně vzala… Tak já vám to prozradím. Upřímně, když jsem v roce 1995 poprvé přijel do této země, rozhodně jsem neměl v úmyslu tady založit nějakou humanitární organizaci. A pak – najednou jsem to nemohl neudělat. Ale popořádku…
Nejspíš to souvisí s tím, že sám jsem otcem pěti pěkně živých dětí. Děti vám vždycky změní život, a když máte takových báječných divochů hned pět, obrátí vám ho docela naruby, to mi věřte. Zároveň si ale začnete všímat i jiných dětí, které třeba nemají v životě tolik štěstí jako ty vaše. I já si všímal. A tehdy se začal psát příběh Chance 4 Children.
Po přestěhování do České republiky, tedy již před téměř třiceti lety, jsem se nejprve věnoval podnikání v hudebním průmyslu. Když jsem překonal šok ze změny prostředí a s vydatnou pomocí své ženy se zde zabydlel, nastal čas se rozhlédnout kolem sebe a poznat své sousedy. Jedním z nich „náhodou“ byl Dětský domov v Ledcích, sídlící takřka za humny našeho domu. Neutěšená situace dětí a pečujících osob nejen v tomto zařízení nás hluboce zasáhla, a my se rozhodli, že s tím musíme něco udělat. Začali jsme tím, že jsme dětem přivezli dárky k Vánocům, následovala návštěva kolem Velikonoc. Zapojily se i naše děti – nacvičovaly krátká taneční a klaunská vystoupení, naučily se vyrábět figurky z balónků, a s radostí předávaly trochu lásky a radosti svým méně šťastným vrstevníkům. Krůček po krůčku – a zničehonic jsme organizovali různé akce pro děti, sháněli jsme dopravce, kteří by je vozili na výlety či koncerty apod. Fungovalo to.
Pak jsem obvolal pár známých, kteří pracovali na vedoucích pozicích velkých obchodních společností v Německu. Někteří nejen že odpověděli, ale odpověděli štědře: začala k nám proudit záplava značkového oblečení, nábytku a jiného vybavení, čisticích prostředků a mnoha dalších věcí. Bylo toho mnohem víc, než se mohlo vejít do jednoho dětského zařízení. A tak se zrodil náš program Robin Hood. Program, který zpočátku ani neměl jméno; pokřtil ho až jeden řidič autobusu. Přijel vyzvednout děti, měl je odvézt do Prahy, kde jsme pro ně připravili návštěvu kina a večeři v restauraci. Díval se, jak děti nastupují a drbal se na hlavě v usilovné snaze pochopit, co se to tady děje. Zjevně to pro něj bylo něco nového; koneckonců, bylo to sotva pět let po pádu komunismu. “Takže vy jste zavolal mýmu šéfovi, aby vám dal zadarmo autobus. Já teď povezu děti do Prahy na film, ten je taky zadarmo, a pak je mám vzít do restaurace, což bude taky zadarmo. Kdo jste? ROBIN HOOD?”
Název se ujal a od té doby jsme se nezastavili. Začalo být jasné, že sami to nezvládneme. Zapojili se přátelé a dobrovolníci, protože jsme neměli žádné finanční zdroje, ze kterých bychom mohli platit další spolupracovníky. Našli jsme další zařízení, která potřebovala pomoc, a moji přátelé z řad německých obchodníků se překonávali. Sklad nám plnily celé kamiony kvalitního sezónního oblečení pro děti a dalšího užitečného zboží.
To, co začalo jako koníček, přerostlo během pár let do činnosti smysluplně zaplňující téměř všechen volný čas všech zúčastněných. Slovo se šířilo a telefon nepřestával zvonit, přidávali se další lidé a našel se i název: East European Missions, ve zkratce EEM. V roce 1999 se pak zrodil náš Dr. Klaun. Z nenápadné, ale energií nabité iniciativy několika nadšených volnonožců se zakrátko vyklubal úspěšný program přinášející radost a smích nemocným a osamělým (nejen) dětem v celé zemi.
Pravidelně jsme se scházeli k poradám a vynořila se i určitá struktura vedení. Přes veškeré nadšení do potřebného díla jsme museli řešit i otázku financí, respektive jejich nedostatku. Až do té doby jsme fungovali jen díky příspěvkům od dobrovolníků a příležitostným darům od přátel, když jsme byli v nouzi. Ve chvílích krize nás nejedním šekem na nemalou částku zachránil jeden můj vzácný přítel z Kanady (Daryle, jestli to čteš – DÍKY!) Začali jsme si uvědomovat, že se nám před očima rodí organizace. V roce 2000 jsme ji zaregistrovali jako neziskové občanské sdružení a od té doby se naše činnost neustále rozvíjí. V letech 2003-2004 jsme představili náš partnerský program, a to byl krok správným směrem. Po příjmové stránce jsme stále ještě nebyli tam, kde bychom potřebovali být, neboť fundraising pro nás z měsíce na měsíc nadále byl velkou výzvou. Měli jsme však již základní rozpočet, a to nám velice pomohlo. Děkujeme vám, drazí partneři, že jste s námi na jedné lodi – a není to ponorka!
A jejda, nějak jsem se rozpovídal, to se mi tuatam stává. Pokud stále ještě čtete, zřejmě vás to skutečně zajímá, což mě těší a děkuji vám za trpělivost. Trochu to zkrátím, ano? Roku 2005 jsme změnili název na Šanci pro děti, Chance 4 Children (ve zkratce C4C). Spolu se změnou názvu a koncepce jsme zásadně obměnili tým spolupracovníků a v souladu s naší misí se rozloučili s těmi, kteří zastávali specifická náboženská přesvědčení.
Máme kancelář v Kladně. Kromě našich úžasných dobrovolníků, kteří jsou s námi stále, máme nyní i několik stálých pracovníků, kteří zajišťují administrativní podporu, vedení a rozvoj projektů či fundraising, a v neposlední řadě samozřejmě tým klaunů a tým učitelů a mentorů. Náš cíl se postupně přesunul od čistě materiální pomoci k poskytování vzdělání pro děti z ústavů, abychom jim pomohli úspěšně se odrazit do života. Proto v roce 2003 vznikl program Odrazový můstek k životu (Springboard to Life). To, co v roce 1996 začalo skromnou pomocí jednomu dětskému domovu, se do roku 2016 rozrostlo do přímé pomoci v celkové hodnotě přes 800 milionů Kč pro více než 200 dětských zařízení! Neuvěřitelné! Velké díky patří zejména všem našim drahým dobrovolníkům, kteří pro nás a pro „naše“ děti nezištně odváděli a odvádějí neuvěřitelnou práci. Ze srdce děkujeme vám všem, kdo jste neúnavně pomáhali, podporovali, radili a dávali až do roztrhání těla. Bez vás bychom to nedokázali! Každý z vás má v našem příběhu své jedinečné místo.
Co říct závěrem? Kdyby mi před dvaceti lety někdo řekl, že budu stát v čele rozvětvující se a Evropu objímající organizace, jakou dnes Chance 4 Children (C4C) je, jen bych nevěřícně a udiveně zavrtěl hlavou. Tohle rozhodně v plánu nebylo…
Váš Manfred Franke
předseda a zakladatel C4C
