Autor: Martina Vaculíková
Lidé se nás ptají, jak v C4C funguje mentoring. Tak tady je jedna ukázka:
Dan je kluk z dětského domova Kralupy nad Vltavou. Sebastián Dibusz je mladý muž, podnikatel a kouč, který má i vlastní web pro seberozvoj. A pro Dana je už 4 roky mentorem. Jak nám napsal Dan v dopise: „Je to pro mě už kousek životní etapy.“
Nepotkávají se zas tak často, ale pravidelně. Osobní schůzka je tak jednou měsíčně na půl dne a mezi tím pár e-mailů, telefonátů. I tak toho o sobě vědí hodně. Mají si co vyprávět – stali se z nich přátelé. Zvládli spolu nelehké dospívání, orientaci v životě, maturitu a osamostatnění se mimo dětský domov. Nebyl to vztah dospěláka a dítěte, ale dvou chlapů. Sebastián je velmi empatický a profesionál mentor. Netlačí, ale motivuje. Vede, aby mentorovaná osoba sama našla řešení.
Dan nám v dopise svého mentora Sebastiána popsal takto: „Vždy, když jsem se ho zeptal, či si napsal o jeho názor na cokoli, dokázal mi poradit, rozumně i humorně. Tak, abych si udělal obrázek ze svého vlastního úhlu pohledu a takto jsme si měnili názory. Na mnohé jsem přišel sám a díky tomu na mě přenesl následovnou radost a hrdost, co jsem sám zvládl. Umí motivovat.“
Kde a jak takový mentorský program funguje? Kdekoliv a kdykoliv ty dva chtějí. Sebastián se s Danem potkával různě: v čajovně, mekáči, KFC, na procházce v centru města. Mentor dělá dítěti z dětského domova jakéhosi rodiče, který mu pomáhá se zorientovat v problémech, které chce řešit. Ohledně finanční gramotnosti, brigád, přijímaček, řešení konfliktů, nejvíce pak v osamostatnění při odchodu z dětského domova. Mentor je někdo, kdo jim to vše bezpečně dozoruje.
Pánové se v omezeném čase, který spolu mají, naučili naplno využít každou minutou.
Dan sám v dopise napsal: „Zrovna jsem v rychlosti projel naši starou konverzaci a nemohu uvěřit, jakou evolucí jsem prošel v těch 4 letech. I za pouhé 4 hodiny během odpoledne se dá mnohé zažít a stihnout.“
A důkazem, že je mentoringový program C4C důležitý, jsou Danova vlastní slova: „Sám jsem dostal chuť stát se mentorem a předat, co mi dal Sebastián, zase někomu dalšímu. Jsem si jistý, že to zvládnu. Strávil jsem 6 let v dětském domově v Kralupech a rád bych byl jednou také něčí „patron“, za mě prostě starší kámoš. Tak to vidím.“
