V nemocnicích je úzko, jsou bolístky a je smutnění. A nebo to také může být jinak: občas tam zajde malý úsměv až velký smích. Anebo ještě jinak: napíší se tam velké příběhy! A některé příběhy nekončí…
Jak říkají Dr. Klauni – vstupujete, a nikdy nevíte, co zažijete. Každý den je originál, každý den musíte reagovat na situace, které leží před vámi na postýlkách. Nevíte, zda budete bavit 2 děti, nebo 20. Jak moc jim bude špatně. Budou po operaci, nebo budou mít střevní potíže a vy budete během kouzlení volat, že je potřeba převléknout postel? Bude to smečka dětí v herně, nebo dnes budete chodit pokoj po pokoji? Každý den je improvizace.
Dr. Klaun má ale i projekt Barevné hraní, který „nechodí blbnout“, ale vchází klidný a vnáší důvěru a pohodu. Otvírá srdce dětí prostřednictvím čtení pohádek a výtvarničení. Děti se uvolní a rozpovídají. A někdy řeknou věci, které neřekly ani zdravotníkům. Všechno to začalo společným psaním knížky pohádek s dětmi v nemocnicích. Autorka Martina chodila dva roky po nemocnicích a četla své texty, děti je vylepšovaly, a hlavně – kreslily k nim obrázky. Knížka pak vyšla pod názvem Pohádky k dočmárání se 150 ilustracemi od 110 dětí. Za každým z těch obrázků je příběh – takové Martinino tajemství, co se dozvěděla a co zažila s dětmi, když spolu četli a kreslili. Někdy to byly příběhy velmi silné – konečně, kreslilo a povídalo se i na dětské psychiatrii, onkologii, ale nemenší příběhy vznikaly i na běžném dětském oddělení a chirurgii. Myslíte si, že to vydáním knížky skončilo? Že vznikla sice krásná knížka plná dětských obrázků a naditá tajemstvím, ale jen tak hozená na regály knihkupectví? No, v knihkupectví ji najdete také, ale …
Ale ty příběhy pokračují dál. Dr. Klauni rozdávají knížky hospitalizovaným dětem jako dárky – při nudném pobytu v nemocnici si tak mohou číst a kreslit, protože u každé pohádky je prázdná stránka. Klauničky Martina a Ivča byly na své pravidelné pondělní návštěvě za dětmi v Benešově. Zpívaly na celé oddělení, trénovaly paměť dětí pomocí 6 kostiček a rozdávaly úsměvy a knížky. Zbýval jim poslední pokoj. Zaťukaly, otevřely, a uslyšely: „Tomášek Vás nechce.“ Samozřejmě, i to se může stát. Tato situace je jasná. Dítěti je ouvej a chce jen maminku. To Dr. Klaun vždy respektuje. Klauni jen předali balónek a chtěli dát mamince knížku pro Tomáška. A z postýlky se ozvalo: „41?“
„Co prosím?“ přemýšlela nahlas klaunička.
„41, strana 41, pohádka Malířská veverka, to jsem já. Já tam kreslil.“
A už byl pokoj plný úsměvů na tváři Toma i maminky.
V nemocnici opět ležel Tomášek Kocourek, který se kdysi podílel na ilustraci knížky Pohádky k dočmárání – tehdy ležel v nemocnici v Kladně. Byl roztomilý, protože ho vizita už pustila domů, ale Tomáška to bavilo a maminka musela čekat, až si pohádku dokreslí. Skládala si mezitím motýlka z papíru (ten je v knížce také). Prostě nikdy nevíme, když bereme za kliku, jaký příběh nás čeká uvnitř. Náhody nejsou náhody.
Příběhy a tajemství obrázků v Pohádkách k dočmárání si žijí dál svým životem. Tomáš není jediný, koho jsme potkali znovu. Díky knížce se děti „přiznají“, že jsme s nimi už pracovali. Jsou hrdé, že se jejich obrázek dostal do opravdové knížky. Staly se tak spoluautory a tuto jedinečnou šanci dostaly zrovna při pobytu v nemocnici. Léčení a bolístky se pro ně proměnily v šanci. Autorka pohádek Martina se takto znovu potkala s Jozefem v Kolíně a s Karolínkou už dokonce dvakrát: jednou v Kolíně a jednou v Motole. Děti se k ní samy přihlásily. I po třech letech! A vždy se ke svému obrázku v knížce hrdě hlásí. Samy se na oplátku dozvídají, jak podle nich jiné děti třeba kreslí berušku – že slouží jiným dětem jako vzor. Pro děti je to zasloužený prožitek úspěchu.
Martina píše s dětmi druhý díl a už zase jezdí po nemocnicích, čte a kreslí. Chvilku to ještě potrvá, než bude druhý díl na světě, ale vy to můžete sledovat již nyní na FB Pohádky k dočmárání i Chance 4 Children. A určitě můžete podpořit i tento projekt Barevného hraní Dr.Klauna a spolu s námi rozdávat radost, laskavost a sebevědomí. Buď koupí knížky pro sebe, nebo pro děti do nemocnic (určitě ji předáme!) na
https://www.darujme.cz/projekt/1202042 ,
anebo libovolně malým i velkým příspěvkem v Klubu přátel C4C:
https://www.darujme.cz/projekt/1204061
Díky za to, že tohle můžeme zažívat společně! Vaše podpora znamená, že můžeme pomáhat dál. Děkujeme.
Autor: Martina Pupcsiková
