Klauni a klauničky spolupracující s Chance 4 Children zažívají při svých návštěvách dětí i seniorů nádherné chvíle plné lásky, vděčnosti a štěstí. Při našich společných setkáních se tyto příběhy krásně poslouchají, a tak jsme se rozhodli o několik z nich se tu s vámi podělit:
„Do domovů pro seniory chodím už od roku 2016 pravidelně několikrát týdně,“ říká Vendy Tichotová, jedna z našich klauniček. „Nejvíc mě naplňuje, jak se starouškům rozzáří oči při společném zpívání, povídání, cvičení jógy, a podobně,“ usmívá se. „Radují se z každé maličkosti, váží si každého zájmu, úsměvu, pohlazení, rádi se smějí a žijí tady a teď. Mají také rádi mého pejska Márlíčka, který chodí vždy se mnou. Učím se od nich mnohému: brát život s lehkostí, nebrat se tak vážně, vážit si zdraví, rodiny a toho, že jsem na světě,“ vyjmenovává Vendy a dodává: „Má velký smysl za nimi chodit! Veškerá energie, kterou do návštěv vkládám, se mi vrací. Kolikrát jsem slyšela, Vendy, když přijdete, rozzáříte nám den, zahřejete na srdci, hned mám lepší náladu, vždycky se na vás těším.“
Dechová cvičení a jóga, které Vendy učí, pomáhají zlepšit seniorům zdraví. „Někdy se stane, že mi třeba řeknou, že jim nějakou z písniček zpívala maminka, nebo že když jsem s nimi, tak se necítí jako ve vězení. Období omezení návštěv, která museli zvládat v posledních dvou letech, jsou pro ně nesmírně obtížná.“
Pokaždé se s ní loučí s tím, že se nesmírně těší na další návštěvu a když se zeptáme na jedny z nejsilnějších zážitků, dojatě vypráví: „Jedna babička vůbec nemluvila, a se mnou začala zpívat. Personál poprvé slyšel její hlas. Také jeden pán ochrnutý na půl těla se se mnou rozezpíval. Hudba, laskavost a smích léčí, to vím, zažila jsem to už u stovky staroušků a dětí v nemocnicích!“
Nejinak to vidí i klaunička Martina navštěvující seniory v pečovatelských domech i v nemocnicích.
„Tato setkání jsou pro nás vždy velmi výjimečná. Místa plná vděčnosti, lásky, pokory, na druhé straně chvíle, kdy se díváme tváří v tvář bolesti, samotě a beznaději. Pomocí známých písní, které si zazpíváme, otevíráme jejich srdce a radujeme se společně s nimi tady a teď. Jako by se zastavil čas a člověk žil jen přítomností,“ dělí se s námi o své pocity Martina. „Tito lidé prahnou po doteku a sebemenším projevu pozornosti. Naše návštěvy v domovech jsou pravidelné a je krásné vidět, jak z nás babičky a dědečkové radují, jen nakoukneme do pokoje. Často nám vypráví kouzelné příběhy z jejich mládí. Z doby kdy nebyly tablety, mobily, počítače. Jak trávili čas s rodinami, nebo jak vypadal adventní čas a Štědrý večer.“
„Čas, který těmto lidem věnujeme, lásku, kterou projevíme, se nám vrací v podobě vlastní sebereflexe. Vážíme si maličkostí a radujeme se z nich.,“ souhlasí s Martinou její manžel a spoluzakladatel C4C, hlavní klaun Rafal. „Máme totiž to nejcennější a tím je ČAS. Je jen na nás, jak s ním naložíme.“
A příběhy, které oni sami zažili během svých návštěv?
„Babička, která se nemohla po narkóze probudit, při našem zpívání písní začala hýbat prsty do rytmu a usmívala se. Paní z pokoje říkala, že ani její dcera ji neprobudila a pak přijdeme my, předáme úsměvy, pokoj naplníme hudbou a stane se zázrak.“
„V předvánočním čase jsme navštívili interní oddělení. Ptali jsme se seniorů, jak slavili Štědrý den, jaké udržovali tradice. Jeden děda nám vyprávěl, že měli malá kulatá kamna uprostřed místnosti. Byla to jediná místnost, ve které se topilo. Jako dárek dostali zabalené hašlerky přivázané na stromečku. Byli vděční za teplo a za to, že mají jeden druhého. Nepotřebovali nic jiného.“
Zažívají i další zázraky a „náhody“. Například když se jim stalo, že jedna z babiček v domově pro seniory v Unhošti, která jeden čas bydlela ve Španělsku, na ně začala mluvit španělsky.
Jaké překvapení, když jí Raf začal plynule odpovídat. Do té doby nikdo netušil a nevěřil, že opravdu mluví španělsky.
„Byla tak šťastná. Krásné setkání, krásné vzpomínky,“ usmívá se láskyplně Martina dodává, jak ji jiná babička při rozloučení na pokoji vzala za ruku, usmála se a pošeptala: „Děvenko, ty jsi anděl.“
Chcete nám pomoct rozdávat úsměvy v nemocnicích a domovech pro seniory? Staňte se členem klubu přátel C4C. Bez vyší podpory to nezvládneme. Děkujeme za ni!
Autor: Martina a Rafal Wojasovi, Vendula Tichotová, Zuzana Šrámková
