Tým Chance 4 Children se představuje: Rozhovor s Markétou Franke, předsedkyní nadačního fondu

01.06.2023

 

Markéta Franke je energická cílevědomá žena, která se nezdráhá do vedení nadace obětovat veškerý svůj čas, psychické i fyzické úsilí. Jak kdyby se její energie nedala vyčerpat. A stále se usmívá.

Autor: Martina Vaculíková a Markéta Franke

 

Markéto, za Chance 4 Children jsi se vlastně vdala 😉 Jsi manželkou zakladatele C4C, Manfreda. O C4C jsi se dozvěděla již na první schůzce, nebo až později?

V roce 2012 jsem se seznámila s Manfredem (pro zvědavce to bylo na internetové seznamce). A hned první „rande“ bylo na charitativní akci, kde potřeboval doprovod. Takže jsem do toho skočila rovnýma nohama. No a být s Manfredem a nezajímat se o C4C prostě nejde. První návštěvy v domovech, první fundraisingové akce a setkání s týmem mě vtáhlo do úplně nové reality. Krůček po krůčku jsem se víc a víc zapojovala. Dnes již věnuji C4C v podstatě veškerý svůj pracovní čas.

Stala jsem se předsedkyní Nadačního fondu C4C- sesterské organizace, která zajišťuje financování projektů C4C (nejen). Organizuji kancelář a komunikaci. Moji srdcovou záležitostí je pak program Odrazový můstek k životu. Sama mentoruji několik mladých lidí z dětských domovů, sháním a zaučuji nové mentory. Poslední téměř 2 roky se také naplno věnuji projektu Pomocník – což je on-line vzdělávací platforma pro vychovatele z dětských domovů.  Vymyslely jsme ji s Monikou Kavanovou, postavily na nohy a dotáhly k úžasným výsledkům a skvělým ohlasům od vychovatelů.

Odkud pocházíš a jaké je tvé zázemí?

Narodila jsem se v Prostějově, vyrůstala v Dobrušce pod Orlickými horami, žila ve Vysokých Tatrách, na jižním Slovensku, v Moskvě, v Praze a s Manfrédem jsem nakonec zakotvila v Kačici u Kladna. Celý život jsem se věnovala managementu v oblasti IT. Řídila jsem týmy a projekty dodávek velkých systémů pro veliké zákazníky po celém světě.

Tím největším projektem pro mě ale bylo vychovat a do světa vypravit mé úžasné 4 děti.

Manfred jich má 5. Všichni jsou již dospělí a samostatní a dělají nám radost. Hlavně vnoučaty. Máme jich dohromady již 8! A snažíme se být dobrými prarodiči! Naše veliká rodina je pro nás zázemí a radost.

Jaký životní styl tě oslovil?       

Jako dítě jsem byla hodně nemocná a sama jsem v nemocnici trávila měsíce a roky. Proto si moc vážím zdraví a dovedlo mě to k poznání, že za svůj zdravotní stav si odpovídá každý sám. Proto se snažím již 35 let jíst zdravě – to znamená čerstvou, živou stravu, snažím se  udržovat se v kondici (v rámci svých limitů), chodím bosa, cvičím, věnuji se dýchání a otužuji se. Miluji přírodu a vše co je přírodní a přirozené.  Snažím se být užitečná a rozdávat kolem sebe pohodu, radost a lásku.

Máš nějaké koníčky?

Největším koníčkem je rodina. Starám se o nemocnou 83 letou maminku, snažím se trávit co nejvíce času s vnoučaty, s Manfredem milujeme cestování našim stařičkým obytným autem. Věnuji se zahradě, nesmírně ráda váži kytice – a dělám výzdobu na svatbách. To je opravdový koníček. Ráda hraji na nástroje, zpívám, zdravě vařím, sbírám bylinky…. Jsem mentorkou Minervy 21 a moc mne baví posouvat mladé lidi k jejich potenciálu.

Věnuješ se sportu?

Koloběžka – to je synonymum k Markétě :-D. Jezdím na ní do Kladna do kanceláře, ráno se vykoupat do rybníka, na poštu, na úřady i na cvičení pro seniory, které pravidelně vedu v domově pro seniory v Kačici. Ráda jsem lyžovala, ale to mi již několik let nějak nevychází.

Nějaké poslední slovo, myšlenka …?

Práce s lidmi mě naplňuje. Rozesmáté oči dětí a seniorů, vzájemná laskavost, odezvy ředitelů, vychovatelů i mladých lidí z dětských domovů.  Když se naše práce daří, to mi dává velký smysl.

Nemám ráda slovo POMÁHAT – je ošemetné. Nejde pomáhat někomu, kdo nechce. A snažit se pomáhat někomu jen proto, abychom pomáhali, take nedává smysl. Mám ráda stare čínské přísloví: „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.“ To nejvíc, co se snažím předat všem, se kterými pracuji, je žít vědomě. Že si za svůj život odpovídáme jen my sami. A jen my sami jej můžeme změnit. A nezáleží na tom, jaké karty nám osud rozdal. Jsou to naše karty v našich rukách a hrajeme s nimi sami za sebe.