Přemýšleli jste někdy o tom, kdo jsou lidé, kteří navštěvují nemocnice, jsou mentory pro mladé z dětských domovů nebo mají hodně práce v naší kanceláři? Představíme vám je! Tuto sérii rozhovorů jsme již zahájili představením zakladatele Manfreda Franke (klikněte zde), jeho manželky Markéty (klikněte zde), spoluzakladatele C4C Rafala Wojase (klikněte zde). Dnes se seznámíte s další klíčovou členkou týmu C4C, Petrou Erguvanli!
V našich rozhovorech se postupně dozvíte, proč naši klauni chodí do nemocnic, a proč naši učitelé, mentoři a psychologové věnují svůj čas mladým z dětských domovů. Proč to všichni děláme?
To vše a ještě mnohem více vás čeká v nadcházejících měsících – zůstaňte s námi!
Rozhovor s Petrou Erguvanli, C4C projektovou manažerkou programů Odrazový můstek k životu a Robin Hood:
Petro, řekni nám, odkud jsi a kde jsi dosud žila?
Narodila jsem se v Malém Přítočně u Kladna. Do 18 let jsem žila s rodinou v klidu a pohodlí. V 18 jsem se rozhodla pro velkou změnu a vyrazila do Skotska za dobrodružstvím a angličtinou. To byl dosti náročný skok do dospělosti: pracovala jsem v mrazírně, jako cizinka bez znalosti angličtiny, a k tomu v nepříliš vlídném skotském podnebí… to nemohlo trvat dlouho.
Po pár měsících jsem se přesunula do Anglie. To bylo zábavné období mého života, kdy jsem potkávala různé lidi z celého světa a našla si mezi nimi i několik dobrých přátel, s kterými jsem v kontaktu dodnes. Vyzkoušela jsem si několik prací, od obchodního poradenství po celostní masáže. V té době jsem také poznala svého manžela – to už je 16 let.
S manželem jsem žila v Anglii ještě sedm let, poté jsme se přestěhovali do České republiky. To byla dobrá volba: založili jsme rodinu a už jsme zde zůstali. Navíc jsem zde krátce po přestěhování našla ještě svou druhou rodinu: C4C.
Pokud jde o C4C, co zde konkrétně děláš?
Pomáhám C4C už víc než sedm let, vedu dva projekty, Robin Hood a Odrazový můstek k životu.
Program Robin Hood poskytuje humanitární pomoc dětem v nouzi a někdy i našim „starším dětem“ (seniorům). Mým úkolem je organizovat pomoc, která k nám přichází do skladu a zajišťovat hladký průběh její distribuce.
Odrazový můstek k životu je projekt mému srdci nejbližší. Cílem projektu je dát dětem z dětských domovů šanci na naplněný život a pomoci jim se začleněním do společnosti. Pořádáme různé kurzy a kroužky, v nichž tyto mladé lidi vzděláváme. Dále pořádáme mentorské programy, pomáháme dětem najít si brigádu nebo s nimi jezdíme na poznávací cesty přes program Erasmus. Jsem organizátorkou těchto aktivit, přičemž úzce spolupracuji s dětskými domovy, dětmi, učiteli, mentory a s Markétou Franke, naší metodičkou.
Pověz nám nějaký příběh ze své práce – musí jich být spousta.
Za dobu, co jsem v C4C, jsem se s rodinou hodně sblížila s některými z dětí, se kterými pracujeme. Jeden z chlapců, které jsem takto potkala, už je dnes prakticky členem naší rodiny. Mnoho dalších dětí je se mnou v úzkém kontaktu už od začátku mé práce pro C4C.
Velmi přátelské a cenné jsou pro mne i vztahy, které mám s C4C učiteli a mentory nebo řediteli a vychovateli z dětských domovů.
Když jsem v této práci začínala, byl mému prvnímu synovi jeden rok. Když jsem čekala druhého syna, chtěla jsem v práci skončit a věnovat se cele rodině. To už jsem ale byla do všech projektů C4C ponořená tak hluboko, že mi srdce nedovolilo odejít. A srdcem dělám tuto práci dál, protože má smysl.
Proč jsi u C4C?
Jsem u C4C, protože jsem ráda užitečná. Od dětství jsem cítila neodolatelnou touhu po spravedlnosti. To bylo častým předmětem mých dohadů s otcem. Vždycky říkal, že život není spravedlivý, že bych si na to měla zvyknout. A možná měl svým způsobem pravdu, začínám chápat, jak to myslel, ale je tu přece ještě karma! Naše skutky nás nakonec stejně dostihnou.
Většina lidí, se kterými spolupracuji, se na tom se mnou shodne, což mě uklidňuje. Občas se až divím, jak dokážeme jako takový relativně malý tým přinášet tolik dobrého. Cítím, že právě naše společná vůle pomáhat druhým nás spojuje.
Máš v životě nějaké cíle?
Vychovat ze svých kluků dobré, spolehlivé, přemýšlivé a spokojené lidi. Ráda bych vedla život, ve kterém se osvobodím od té spousty negativních zpráv, které se na nás denně valí, a dokázala stále oceňovat vše dobré, co v životě mám.
Lituješ něčeho?
Jak stárnu, snažím se spíše ze svých chyb poučit a jít dál, než abych stále něčeho litovala. Trvalo mi to, ale už to zvládám.
Děláš nějaký sport?
Od 20 let téměř denně cvičím jógu, ale také zjišťuji, že je skvělé chodit do posilovny. Nedávno mě přátelé přinutili vystoupit z komfortní zóny tím, že mě přihlásili na běh na 10 kilometrů. Vím, že se potřebuji v běhání zdokonalit, ale pořád nevím, jestli to dám. Tak mi držte palce.
Jaké máš koníčky?
Moc ráda cestuji. Cestování se věnuji už od 18. Měla jsem štěstí, že jsem mohla navštívit spoustu krásných míst a potkat mnoho úžasných lidí.
Mým dalším velkým koníčkem jsou filmy, hlavně komedie. V poslední době mě začaly zajímat historické dokumenty. K mému životu patří i hudba, ráda tancuju nebo si zpívám v autě. Když zrovna nic z toho nedělám, znamená to, že se necítím dobře.
Baví mě vařit a zkoušet různé věci. Když jsme žili ve Spojeném království, byla jsem pět let vegankou. Po přestěhování do České republiky bylo ale těžké si tento způsob života udržet, a tak jsem se opět tak trochu přizpůsobila místní kultuře piva a buřtů… 😉
Mezi má oblíbená jídla patří turecké artyčoky a olivy. Doufám, že letos navštívím Festival artyčoku v turecké Urle.
******************
Pokud máte na Petru nějaké komentáře nebo otázky, můžete jí napsat na: p.erguvanli@c4c.cz
